Historie vína

K rozšíření vinic na našem území došlo v období Velkomoravské říše v 9. a 10. století a je spojováno se jmény knížete Bořivoje, kněžny Ludmily a svatého Václava, velké zásluhy mají i mniši v klášterech. Rozkvět vinařství nastává za vlády Karla IV., který dal do Čech přivézt révu z Burgundska a Porýní.Další zvětšování ploch vinic následovalo jak za Václava IV., tak - po přestávce na husitské války - za Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského.Postupně se vyvíjí i vinařská legislativa - úřad perkmistra, gruntovní knihy, viniční řád atd.

Třicetiletá válka je obdobím úpadku, po kterém nastává další rozmach, přibrzděný až v 18.století stoupajícím zájmem o obchod a řemesla, rozvojem pivovarnictví, dovozem zahraničních vín a chorobami révy vinné. Mšici zvané révokaz se posléze podařilo zničit vinice v celé Evropě a bylo nutno je přeštěpovat na podnože americké révy proti tomuto škůdci odolné.

Dvacáté století přináší první vinařský zákon a kolísání velikosti ploch vinic, později snahu o co největší sklizně bez ohledu na kvalitu hroznů a následné doslazování řepným cukrem bez kategorizace vína. Socialistické hospodářství končí s rokem 1989, v roce 1995 vstupuje v platnost nový vinařský zákon, který navazuje na tradici z dob Rakousko-Uherska i na evropské právní prostředí.

Romance o Karlu IV.

Král Karel s Buškem z Vilhartic

teď zasedli si k dubovému stolu –

ti dva už pili mnohou číši spolu

a zapěli si z plných plic.

„Nuž dej sem zlaté číše, páže,

a nalej vína – dolej výš –

dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“

král Karel vesel káže.

„Zde po tom víně, Bušku, slyš,

domácí slunce naše vloni hrálo –

toť první víno, které v Čechách zrálo –

aj tedy vzhůru, pijme již!“

A pili – král však náhle prsknul –

„To že je víno? tenhle kvas?

Vždyť křiví ústa, láme vaz!“

a zlostně rukou mrsknul.

„Eh – vezu révu z Burgund sem.“

král dál a dál si v zlosti svojí vede,

„a takovouhle peluň mně z ní svede

ta velebená česká zem!

Jsem přesvědčen,

když broskve vsadím,

že sčesám trpké trnky z nich,

a chceš-li klidit pustý smích,

zde růže sázet radím!

Však jaká země – taký lid!

Vás kdyby učit chtěli všichni svatí,

zda všimnou si jich Češi paličatí –

buď svatý rád, když není bit!

Jak bych zde mlátil otep slámy!

Nechť chci co chci, za krátký čas

se všechno jinak zvrtne zas –

mám já to bídu s vámi!“

Přec zase číši k ústům zdvih,

a napiv se své velké dobré oči

teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,

ten však je jako pěna tich.

Jen – aby marně nezahálel –

pan Bušek máčel zub a pysk

a víno ku ponebí tisk

a po jazyku válel.

„Ba je to bída,“ děl zas král

a rychle zavdal sobě vína znovu,

tak rychle, jak by bránil zlému slovu;

však kolem úst již úsměv hrál.

„Mám žízní umřít?“ Na mou víru,

Tys oslep, páže – nevidíš,

že přede mnou je prázdná číš? –

A dej mi dobrou míru!

Pij Bušku – již se nezarmuť –

a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:

můj jazyk je jak známo vybíravý –

a našel již v tom víně chuť.

Víš – zkoumat třeba, Bušku milý,

to víno má svůj zvláštní ráz,

zprv trpké, ale milé zas –

my, myslím, se už vpili!“

„Nu vidíš, králi: tak náš lid!

Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se –

však květe po svém, v osobité kráse –“

teď přerušil svůj náhle klid

hned rozveselen Vilhratice –

„ach přibliž k tomu lidu hled,

a přitiskneš svůj k němu ret

a neodtrhneš více!“

(Balady a romance, 1883)

Vinná réva v dnešní podobě je výsledkem lidského snažení po tisíce let. První výskyt révy je zachycen už v druhohorách, tzn. už před 150 mil. let, tím se řadí mezi nejstarší kulturní rostliny. Člověk sběrač věděl o révě vinné a jejích plodech už v mladší době kamenné a je téměř jisté, že hrozny sbíral a pil i jejich šťávu v čerstvém i zkvašeném stavu. To všechno nás přesvědčuje o tom, že člověk vinnou révu znal a kultivoval po celou dobu své existence. Můžeme tedy říci, že vinná réva doprovází člověka od počátku jeho existence.

Nejstarší zmínky a doklady o výrobě vína se datují 10.000 let př. n. l. Víno se v tu dobu vyrábělo např. v Turecku, Sýrii, Libanonu a Jordánsku, dále pak v Arménii a Gruzii, kde víno dostalo i svůj název z gruzinského "gvino". Z toho důvodu je Gruzie považována za pravlast vína.

Nejvhodnéjší odrůdou, která byla i nejčastěji kultivována byla planá Vitis vinifera, kterou ve velké míře pěstovaly kultury Blízkého Východu, zejména na území dnešního Íránu a Izraele. V Izraeli také archeologové objevili džbán, ve kterém byly prokázány usazeniny vína a pryskyřice, která se používala k jeho konzervaci. Výroba tohoto džbánu byla prokázána mezi roky 5400 a 5000 př.n.l., což Sumery, kteří v tu dobu na území žili pasuje na nejstarší prokázané vinaře této planety.

Další pěstitelé révy byly národy Egypta, Sýrie, Babylonie, potom Číny, Palestiny a Řecka.

Velký rozkvět starověkkého vinařství byl zaznamenán v Egyptě kolem roku 2700 př.n.l. Technologie zpracování hroznů byla na tehdejší dobu na velmi vysoké úrovni, o čemž svědčí mnohé nálezy psané, obrazové i archeologické. O vyspělosti vinařství a vinohradnictví v Egyptě se zachovalo mnoho dokladů. Našly se amfory- džbány z pálené hlíny, na kterých je uvedený ročník vína, jeho kvalita, původ a dokonce i vedoucí vinice.

Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii (dnešní Bulharsko) se taktéž provozovalo vinařství na vysoké úrovni, máme na to celou řadu historických důkazů. Odtud se inspirovaly další národy jako jsou Italové, Španělé a Féničané, od kterých se víno naučili pěstovat a zpracovávat Galové ve Francii, tedy Keltové, kteří víno pili a pravděpodobně i pěstovali i na našem území, i když jsou počátky vína u nás většinou spojovány až s příchodem Římanů.

Římané, převzali víno i technologii zpracování spolu s celou kulturou od Řeků. Bylo zvykem pít víno zředěné s vodou, také do něj přidávali koření. Začali víno scelovat, mísit a také falšovat. Také používali do vína sádru, křídu, drcený jíl - dnes Bentonit; ke konzervaci pryskyřice a drcený mramor. Dále ještě přidávali drcené kameny, perly a různá arómata. Z tohoto období je zachována literatura o vinařství, ve které jsou uvedeny způsoby pěstování a postupy při výrobě vín. V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila i do těchto oblastí. Tímto způsobem dorazila réva do Francie, Španělska, Německa a v letech 276 až 282 za vlády císaře Próbuse i na naše území.